Vodní dílo Dalešice bylo vybudováno na řece Jihlavě v letech 1970–1978 v souvislosti s výstavbou blízké Jaderné elektrárny Dukovany. Pro její provoz dodává nádrž Dalešice tzv. technologickou vodu. Součástí vodního díla jsou nádrž v Dalešicích s objemem 127 mil. m3, vyrovnávací nádrž Mohelno, přečerpávací elektrárna Dalešice a průtočná vodní elektrárna Mohelno.
Leží v katastru obce Loučná nad Desnou u Šumperka v Jeseníkách. Koruna horní hráze leží ve výšce 1 350 m n. m. Výškový rozdíl hladin nádrží je 535 m. Je držitelem tří „nej“: Je vybavena největší reverzní vodní turbínou v Evropě (nominální výkon 325 MW), je elektrárnou s největším spádem v České republice (510,7 m) a z vodních elektráren v Čechách má největší celkový instalovaný výkon (2 × 325 MW).
Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II byla v letech 1941–1947 vybudována jako druhý článek vltavské kaskády. Na svou dobu byla tato přečerpávací vodní elektrárna plně automatizována a odpadní teplo z jejího chlazení bylo využito kromě jiného k ohřívání vody v nedalekém plaveckém bazénu. Do února 1991, kdy byla pro zastaralost odstavena, vyrobila 1 650 000 MWh převážně špičkové energie.
Nízkotlaká pološpičková elektrárna Hněvkovice byla uvedena do provozu v roce 1992 v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny Temelín. Nádrž o obsahu 22,2 mil. m3 vody (vodní hladina pokrývá 312 ha) vzdouvá hladinu řeky Vltavy v délce 18,6 km až k jezu v Hluboké nad Vltavou nedaleko Českých Budějovic. Slouží jak k využívání hydroenergetického potenciálu, tak jako rezervoár technologické vody pro areál temelínské elektrárny.
Vodní elektrárna Kamýk je nízkotlakou průtočnou a vyrovnávací elektrárnou o celkovém instalovaném výkonu 40 MW. Hlavní energetický význam elektrárny spočívá především v umožnění špičkového provozu elektrárny Orlík. Pracují zde čtyři soustrojí s Kaplanovými turbínami. Nádrž nad elektrárnou v délce 10 km navazuje na vývar elektrárny Orlík a slouží hlavně pro vyrovnání kolísavého odtoku z elektrárny Orlík. Objem nádrže je 12,8 mil. m3.
Vodní elektrárna Lipno I je počátkem vltavské kaskády. Elektrárna je vybavena dvěma plně automatizovanými soustrojími s Francisovými turbínami. Je provozovaná bezobslužně pouze s dohledem jednoho pracovníka na směně. Najetí obou strojů na plný výkon 120 MW do 150 sekund umožňuje rychlou reakci na potřeby energetické soustavy. Najíždění, odstavování a regulace výkonu je řízeno dálkově z dispečinku vodních elektráren ve Štěchovicích.
Středotlaká vodní elektrárna Orlík je svým instalovaným výkonem 364 MW největší akumulační elektrárnou Skupiny ČEZ. Významně se podílí jak na řízení celostátní energetické soustavy, tak na výrobě elektrické energie. Vodní dílo (přehrada) vzniklo v letech 1954–1961, elektrárna zahájila provoz v letech 1960–1961. Investice do vodní elektrárny Orlík včetně přehrady se zaplatila výrobou elektrické energie za pouhé 4 roky.
Středotlaká vodní elektrárna Slapy byla první velkou stavbou vltavské kaskády po 2. světové válce. Celé vodní dílo bylo vybudováno v letech 1949–1955, do provozu byla elektrárna uvedena v letech 1955–1956. Přehrada je umístěna v úzké soutěsce na konci Svatojánských proudů a má originální konstrukční řešení. Ještě nebyla plně dostavěná a již v roku 1954 zadržela povodeň a zachránila tak Prahu před zatopením.
Vodní dílo Štěchovice I bylo postaveno v letech 1938–1944 jako druhý článek vltavské kaskády na konci druhé světové války. Betonová přehrada s žulovým obkladem je 22,5 m vysoká, 120 m dlouhá s pěti přelivnými hrazenými poli. Kapacita přelivů (24 000 m3/s) bezpečně zvládla i katastrofální povodeň v srpnu 2002. Ne už tak sama strojovna elektrárny, která byla zaplavena a zničena.
Posledním stupněm vltavské kaskády je nízkotlaká špičková elektrárna Vrané, která byla vybudována jako první velká vodní elektrárna na Vltavě již v letech 1930–1936. Nádrž v délce 12 km na Vltavě a 3 km na Sázavě s celkovým objemem 11,1 mil. m3 vody vyrovnává spolu s nádrží ve Štěchovicích špičkový odtok z elektrárny Slapy. Kromě toho slouží jako spodní nádrž pro přečerpávací vodní elektrárnu Štěchovice II. Pro zajištění plavby je vodní dílo Vrané vybaveno dvěma plavebními komorami. Vzdouvací zařízení tvoří jez se 4 přelivy o šířce 20 m, hrazenými na výšku 9,4 m ocelovými hradidly.
Elektrárna Střekov je součástí střekovského zdymadla, resp. střekovské přehrady vybudované v letech 1932–1935, elektrárna byla spuštěna v roce 1936. Střekov je předposlední umělou přehradou na Labi před vyústěním řeky do Severního moře. Střekovskou nádrž tvoří jezero dlouhé 19,5 km, které zadržuje 16 milionů kubíků vody. Kromě zajištění splavnosti snižuje nebezpečí vylití Labe z břehů v úseku Lovosice-Zálezly.
