Jít na vyhledávání

Větrná elektrárna

Jak postavit větrnou elektrárnu

Nejprve je potřeba vybrat lokalitu – to znamená měřit nejméně rok (lepší je vydržet to i několik let) sílu a rychlost větru. Nejlépe je měřit ve výšce budoucí osy rotoru. Bez průkazu, že na místě bude vanout správný vítr, by bylo bláznovství začít stavět. Roční průměrná rychlost větru by měla být minimálně 5,2 m/s.

Naše země je členitá horami a údolími, což snižuje rychlost větru, a proudění je nestálé. Vhodné lokality s rychlostí větru vyšší než 5 m/s jsou zpravidla v příhraničních horských oblastech, obvykle nad 600 m n. m. Často se bohužel překrývají s územím národních parků nebo chráněných krajinných oblastí, což případnou výstavbu větrných parků ztěžuje. Až na výjimky leží energeticky příhodné lokality pro stavbu větrné elektrárny v českých pohraničních horách a na Českomoravské vrchovině. Nejvyšší střední rychlosti větru až 8,5 m/s jsou u nás zaznamenávány na Milešovce, Pradědu a planinách Krušných hor.

Transport lopatky větrné elektrárny není legrace. Musí vybrat speciální trasu, kde nejsou ostré zatáčky (Zdroj: © Reinhard Tiburzy / stock.adobe.com)

Transport lopatky větrné elektrárny není legrace. Musí vybrat speciální trasu, kde nejsou ostré zatáčky

Jak se stavěla větrná elektrárna ČEZ u Věžnic (Zdroj: ČEZ, a. s.)

Jak se stavěla větrná elektrárna ČEZ u Věžnic

Důležitá je přístupnost pozemku pro velké jeřáby a těžké mechanizmy. Větrnou elektrárnu lze na připravených základech smontovat za dva až tři dny. Tahače najíždějí s díly elektrárny na přesně definované pozice pod jeřáby. Hlavní pevně zakotvený montážní jeřáb s nosností minimálně 500 tun musí vyzvednout jednotlivé díly o hmotnosti několika desítek tun až do výšky přes 100 metrů.

Hloubka základů pro jednu větrnou elektrárnu je 2,5 m na ploše 20 m2 (čili zhruba 5 × 4 m). Základy tvoří masa železobetonu, která je protiváhou gondole. Gondola se při velkém větru dokáže vychylovat až o 1 metr.

Následuje propojení elektroinstalace, hydrauliky ovládající natáčení listů a připojení měřicích a regulačních aparatur, oživení celého stroje a jeho připojení k síti. A pak už záleží jen na větru. Životnost větrných elektráren je minimálně 20–30 let. Větrnou elektrárnu lze přitom demontovat a odstranit stejně rychle, jako trvá její postavení.

Při demontáži a odstraňování vysloužilých větrných elektráren je kladen velký důraz na recyklaci všech materiálů, ze kterých je elektrárna postavena. Největší zastoupení mají ocel a beton, ale s jejich druhotným využitím opravdu nevznikají žádné problémy. Větší výzvou je dnes ekologická likvidace kompozitních listů rotoru. I když je už poměrně zvládnuta jejich recyklace mechanickým drcením, pravděpodobně nejvýhodnějším řešením by bylo druhotné využití částí lopatek pro nový účel. A první vlaštovky se již objevují, třeba využití lopatek jako konstrukčních prvků lávek a mostů nebo objekty městského mobiliáře a dětských hřišť.

Montování listů k hlavě rotoru větrné elektrárny (Zdroj: © Zoran / stock.adobe.com)

Montování listů k hlavě rotoru větrné elektrárny

Údržbu je někdy potřeba provádět zvenčí – montéři jsou jako horolezci (Zdroj: © Tarnero / stock.adobe.com)

Údržbu je někdy potřeba provádět zvenčí – montéři jsou jako horolezci

Inspiraci pro zdokonalování větrných strojů lze najít i v tichém letu sov (Zdroj: © Milan / stock.adobe.com)

Inspiraci pro zdokonalování větrných strojů lze najít i v tichém letu sov

Důležitá je vzdálenost stroje od obydlí s ohledem na hlučnost. Jednak je to mechanický hluk (generátor, převodovka, natáčecí mechanizmy, brzda), jednak aerodynamický hluk: vzájemné působení proudícího vzduchu s povrchem listů rotoru, uvolňování vzduchových vírů za hranou listů. Už jsme si říkali, že konce listů se mohou pohybovat vysokými rychlostmi. Vědci zkoumají např. křídla sov a hledají důvod, proč sova létá neslyšně. Zvláštní utváření per na okrajích křídel sov pak zkoušejí napodobit všelijakými plastovými třásničkami na listech rotoru větrných elektráren, aby také pracovaly neslyšně. Hygienické předpisy udávají jako přípustnou hranici ve venkovním prostoru pro den (6–22 hod.) 50 dB a pro noc 40 dB. Toho se u většiny moderních typů elektráren dosáhne již ve vzdálenosti kolem 300 m od elektrárny.

Vrátit se nahoru