Solárně větrná elektrárna využívá ohřátí vzduchu slunečními paprsky. Proudění teplého vzduchu v komínu roztáčí větrné turbíny

Kříženec větrné a solární elektrárny

Existují projekty neobvyklé konvekční elektrárny využívající proudění vzduchu při tzv. komínovém efektu. Široký „talíř“ při patě duté věže by se zahříval slunečním teplem a teplý vzduch by proudil do středu a stoupal věžovitým komínem vzhůru. Cestou by roztáčel uvnitř věže umístěné větrné turbíny.

Taková elektrárna by zabírala několik km² a byla by vysoká několik set metrů. Vzduch by se pod talířem ohříval až na 70 ^°C a proudil by komínem rychlostí 20–60 m/s (až 260 km/h). Prototyp o výkonu 50 kW postavili Španělé v roce 1986 v Manzanares, jižně od Madridu. Průměr skleníkového „talíře“ byl 240 m a výška komína 195 m. Přibližně 75 % plochy skleníku se využilo pro pěstování zemědělských plodin.

Plovoucí větrné turbíny se umisťují na speciálních platformách nebo plovácích, podobně jako plovoucí vrtné plošiny

Budoucnost pravděpodobně patří větrným parkům na moři. Nezabírají místo na pevnině, mohou být velmi velké, aniž by narážely na odpor obyvatelstva a hlavně, mohou využívat daleko stabilnější a výkonnější větry, než je tomu na pevnině. Jedinou překážkou ve výstavbě offshore větrných parků může být příliš hluboké moře. Složité kotvení elektráren do mořského dna je v tomto případě technicky i finančně náročné nebo zcela nemožné.

Řešením tohoto problému jsou větrné elektrárny umístěné na plovoucích platformách, které jsou ke dnu jen ukotveny, jako větší lodě. Velkou výhodou daného řešení je možnost smontování celé elektrárny přímo v přístavu a následné odtažení na místo, kde bude vyrábět elektřinu. Ve světě již existuje několik plovoucích větrných parků a jejich výkony stále narůstají.