Voda
Teče, teče vodička
Zamysleli jste se někdy, proč voda teče? Teče shora dolů, protože ji přitahuje zemská gravitace. Proč pořád přitéká další a odkud se vlastně bere? Říká se tomu koloběh vody. Díky slunečnímu teplu se voda vypařuje, v chladné atmosféře pára kondenzuje, mění se zpět na vodu, a jako déšť, sníh či kroupy zase padá zpět na zemský povrch. Z malých pramínků se stéká v potoky a řeky, ty se vlévají do moří. Opět se vypaří a tak znovu a znovu dokola. Voda je tak opravdu nevyčerpatelným a stále se obnovujícím energetickým zdrojem.
Bůh vody Poseidon byl znázorňován s trojzubcem, kterým rozpoutával bouře, a někdy sedící na delfínovi
Člověk vodu považoval za jeden ze čtyř základních živlů (voda, vzduch, oheň, země) a jako skoro všechno v přírodě si ji také zbožšťoval. Asi nejznámější je řecký bůh moří a oceánů Poseidon (ve starém Římě mu říkali Neptun).
Když člověk vynalezl kolo, napadlo ho použít jej v proudu vody a udělat tak z něj první „motor“. Energie proudící vody se snadno mění na mechanickou energii, kterou můžeme využít pro práci.
Nejstarší vodní kola byla ležatá (horizontální), protože je nejjednodušší je postavit. Osa kola procházela přímo nahoru skrz mlecí kámen a byla pevně spojena s „běhounem“ – otáčejícím se kamenem. Známější jsou dnes svislá kola, která poháněla nejen mlýny, ale i pily, valchy, hamry a také čerpala vodu. V Čechách byl první vodní mlýn postaven už v 8. století, čili ještě před Velkomoravskou říší.
Mlýn na spodní vodu se mohl při poklesu vody ocitnout na suchu a nemohl pracovat. Proto člověk vymyslel lodní mlýn – mlecí zařízení s kolem bylo umístěné na ukotvené lodi v silnějším proudu. Loď klesala a stoupala s hladinou, čili změny v množství vody mlýn nezaskočily.
Sebelepší vodní kolo ale nedokáže z proudu vody získat víc než 30 % jeho energie. Uzrál čas vynalézt vodní turbínu.