Historický větrný mlýn
Výklad
Využívání energie větru není novou myšlenkou a sahá až do starověku. Spolu s využitím vody poskytoval vítr lidstvu cenný zdroj obnovitelné energie pro pohon různých strojů. Primárně to byly mlýny na mletí obilí a zavlažovací zařízení. První zmínky o využití větru k zavlažování pochází z oblasti Mezopotámie před více než 3 700 lety.
V Číně a Persii se stavěli větrné mlýny s vertikální osou, později v Evropě se prosadili spíše konstrukce s horizontální osou a natáčením mlýnu proti větru. Výkon větrného mlýnu závisel od velikosti a počtu lopatek větrné růžice a od poměrné plochy lopatky zakryté plachtou.
I když se obecně mluví o větrných mlýnech, tento pojem označuje nejen zařízení na mletí obilí, no i jiné větrem poháněné stroje, jako jsou pily nebo hamry.
V České Republice, na Drahanské vrchovině v obci Ruprechtov, stojí od roku 1873 ojedinělý dosud funkční větrný mlýn s tzv. Halladayovou turbínou (www.mlynruprechtov.cz), nazvanou podle svého vynálezce a konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Tato speciální turbína se stavitelnými lopatkami semlela oproti běžným turbínám dvojnásobný objem obilí. Pohon větrného mlýna je podle světové mlynářské asociace jediný na světě. Mlýn je přístupný veřejnosti.