Jít na vyhledávání

Vertikální Savoniova turbína

Výklad

 

Savoniova turbína je jednou z nejjednodušších větrných turbín. Vynalezl ji ve Finsku Sigurd J. Savonius v roku 1922. Turbína pracuje na odporovém principu využití větrné energie a patří mezi pomaluběžné větrné motory, protože rychlost lopatek nemůže být větší, než je rychlost větru (pracuje s koeficientem rychloběžnosti menším nebo rovným 1). Účinnost se pohybuje kolem 20 %.

Rychlost větru se měří pomocí anemometru, pracujícím na principu Savoniovy turbíny (Zdroj: © johnmerlin / stock.adobe.com)

Rychlost větru se měří pomocí anemometru, pracujícím na principu Savoniovy turbíny

Turbínu tvoří nejčastěji dva vzájemně otočené půlválce, podélně uchycené k vertikální ose, tvořící v řezu písmeno S. Na základě rozdílného koeficientu odporu vyduté a vypuklé plochy půlválců vítr působí podstatně větším tlakem na vypuklou lopatku (půlválec) a tím roztáčí rotor turbíny. Osa otáčení je kolmá na směr proudění vzduchu. Vnitřní okraje lopatek se u centra rotace mírně překrývají a umožňují průtok vzduchu mezi nimi. Rotor Savoniovy turbíny se otáčí poměrně pomalu, no poskytuje vysoký krouticí moment. Tyto vlastnosti ji primárně předurčují spíš k čerpání vody, mletí obilí než k výrobě elektrické energie.

Princip činnosti Savoniovy turbíny

Princip činnosti Savoniovy turbíny

Střešní Savoniova turbína (Zdroj: © stockfotocz / stock.adobe.com)

Střešní Savoniova turbína

Přesto existují větrné generátory pro domácí použití, využívající jednoduchou Savoniovu turbínu. Mají menší výkon a jsou provozovány například v lokalitách se silným turbulentním prouděním. Další nevýhodou dvoulopatkových Savoniových turbín je existence mrtvého úhlu, při kterém se turbína sama neroztočí. Řešením může být šroubovitý tvar lopatek, nebo spojení několika turbín nad sebou se vzájemně pootočenými lopatkami. V měřicí technice jsou na principu Savoniovy turbíny postaveny anemometry měřící rychlost větru.

Vrátit se nahoru