Malá vodní elektrárna Hradec Králové
Historie vodní elektrárny Labe v Hradci Králové se odvíjí od okamžiku, kdy se radní města Hradec Králové rozhodli ochránit své obyvatele před častými povodněmi. Ty působily pravidelně řeky Labe a Orlice. Elektrárna s bohatou historií byla vybudována na labském „Hučavém“ jezu, podle kterého také získala své jméno.
Na místě byla nejprve zbudována parní elektrárna pro krytí období, kdy je málo vody nebo naopak povodeň a nebylo by možné provozovat vodní elektrárnu. Byla vybavena dvěma kotli o výhřevné ploše 200 m2 a přetlaku 11,5 atmosféry. Dva parní stroje, každý o výkonu 400 koňských sil (HP), byly napojeny na Křižíkovy generátory o výkonu 300 kVA při napětí 3 × 5 000 V třífázového proudu. Firma Křižík dodala i 14 transformátorů o celkovém výkonu asi 500 kVA a 12 kilometrů kabelového vedení.
Výstavba vodní elektrárny
Vodní elektrárna – nazývaná dnes jako secesní unikát na Labi – vyrůstala na levém břehu řeky na 157. říčním kilometru. Architektonicky skvěle zvládnutá stavba vznikala v období, kdy charakteristickou tvář Hradce Králové začali utvářet architekti takového věhlasu, jakým byl například Jan Kotěra.
Secesní charakter stavby, který navrhl prof. arch. František Sander, byl později doplněn časnou modernou, v jejímž stylu byly řešeny provozní budovy. Stavbu betonového mostu se segmentovým jezem v roce 1911 provedl ing. František Jirásek ve spolupráci s prof. arch. Sanderem. Dnes objekt elektrárny slouží jako příklad architektonického zvládnutí technického díla v období před první světovou válkou.
Napojení elektrárny na městské transformační stanice a kabelové sítě se uskutečnilo 12. února 1910 po 14. hodině odpoledne. Tentýž den večer se zkušebně rozsvítily Křižíkovy obloukové lampy na Velkém náměstí. Hydrocentrála vybavená třemi Francisovými třístupňovými turbínami s vertikální hřídelí byla dokončena v roce 1911.
Po dokončení stavby jezového zařízení proběhly koncem roku zkoušky vodních turbín, které začaly do sítě trvale dodávat elektrickou energii od konce ledna roku 1912. Turbíny jsou konstruovány pro tyto poměry: spád 3,5 m, množství vody 10 m3/s, výkon 270 kW, otáčky 125 n/min.
Z důvodu stále rostoucí spotřeby elektrické energie město rozhodlo rozšířit labskou elektrárnu o jednu parní turbínu o výkonu 1 500 koňských sil. Zařízení na labské elektrárně v roce 1915 zahrnovalo tři Francisovy turbíny s výkonem každé 300 koňských sil, dva rychloběžné stojaté parní stroje po 400 HP a parní turbínu o výkonu 1 500–1 800 HP.
Rekonstrukce elektrárny
Období největší slávy elektrárny předcházela rozsáhlá rekonstrukce. Změn doznala vlastní Francisova turbína, závěsné ložisko, předloha budiče a regulátoru, sací roura i starý regulátor otáček. Velmi dobré výsledky rekonstrukce tohoto soustrojí vedly k obdobné rekonstrukci i všech ostatních soustrojí. Jejich využití se po rekonstrukci zvýšilo ze 67 % až na 82,2 %. V této podobě pracují všechna soustrojí dodnes. Parní elektrárna byla zrušena 5. ledna 1946.
V objektu elektrárny Labe (Hučák) jsou tři rozvodny vysokého napětí. Rozvodna 35 kV je klasického kobkového uspořádání, novou rozvodnu 10/5 kV tvoří 27 skříní SR 12. Skříňová rozvodna 5 kV slouží pro vyvedení výkonu z generátorů elektrárny. Z rozvodny 10 kV je napájeno 28 transformačních stanic, které zásobují elektrickou energií střed města.
Na počátku 90. let zažila elektrárna i přilehlý most ukázkovou rekonstrukci. Veškerá výzdoba cenných budov včetně struktury povrchů, ornamentů a barevnosti byla pečlivě zdokumentována a věrně obnovena. Stejně pečlivě se postupovalo i při opravě mostu včetně instalace replik osvětlení zhotovených podle původní projektové dokumentace a umístěných na ozdobných kamenných sloupech nad pilíři. Současné světelné efekty vytváří 139 svítidel, jejichž upevňovací prvky, konzoly a spojovací materiál jsou vyrobeny z mosazi či mědi tak, aby odolávaly povětrnostním vlivům. Labská elektrárna je chráněnou kulturní památkou a spolu s mostními objekty tvoří významnou součást městské památkové zóny.
1
