Přiváděcí a odtokové potrubí
Výklad
Přiváděcí a odtokové potrubí tvoří spojovací články mezi zásobárnou vody s využitelnou potenciální energií, vodní turbínou a místem opětovného napojení na původní koryto nebo spodní nádrží vodního díla. Pokud je turbína instalována přímo v tělese hráze jsou přivaděče i odvodní potrubí krátké, při umístění turbíny mimo hráz může být délka těchto potrubí nebo kanálů i několik stovek metrů, v případě derivačních elektráren i několik kilometrů.
Přivaděče
Přivaděče přivádí vodu z nádrží do míst, kde jsou instalovány vodní turbíny. Podle tlakových poměrů se přivaděče dělí na beztlakové a tlakové.
Beztlakové přivaděče představují otevřené kanály, náhony a žlaby s volnou hladinou a případným zakrytím. Budují se převážně ve volném terénu výkopem a utěsněním stěn proti průsakům. Jsou dimenzovány na maximální průtok turbínou a optimalizují se z hlediska nákladů na stavbu i z hlediska minimalizace hydraulických ztrát. Trasa přivaděče se proto navrhuje co nejkratší a s minimem ohybů a zúžení. Beztlakové přivaděče se nejčastěji používají u derivačních a u malých vodních elektráren.
Tlakové přivaděče tvoří ocelové, litinové nebo železobetonové potrubí spojující zdroj vody s vodní turbínou. Od vtokového objektu v nádrži až po lopatky turbíny transportovaná voda nepřichází do styku s atmosférou a postupně zvyšuje svůj tlak. Průměry potrubí jsou poměrně velké, u výkonnějších vodních elektráren je často použito vícenásobné vedení potrubí. Specifickým případem přivaděčů jsou tlakové přivaděče přečerpávacích elektráren spojující elektrárnu v údolí s horní nádrží na vyvýšeném místě. Tyto přivaděče pracují obojsměrně, kromě přivedení vody na turbínu slouží i jako výtlačné potrubí čerpadel při plnění horní nádrže.
U některých elektráren se kombinují tlakové a beztlakové přivaděče s cílem maximálního využití spádu při minimálních nákladech na výstavbu přivaděče.
Odtokové potrubí
Voda po průchodu turbínou musí být vrácena zpět do koryta řeky, případně na úroveň spodní nádrže pod elektrárnou. U rovnotlakých akčních turbín voda padá pod oběžné kolo a do spodní nádrže je odváděna prostým odpadním potrubím. U reakčních přetlakových turbín se potrubí spojující vyústění turbíny a hladinu spodní nádrže (spodní vodu) říká sací roura neboli savka. Její hlavní úlohou je vytvoření podtlaku za oběžným kolem turbíny pomocí uzavřeného sloupce vody a tím zvýšit využitelnost spádu. Turbína totiž dokáže zpracovat nejen přetlak od hladiny v horní nádrži k lopatkám oběžného kola, ale i podtlak vzniklý v savce. Pokud se savka ještě navíc směrem od turbíny rozšiřuje, působí na vodu proudící z výstupu turbíny dynamické a setrvačné síly, které zvyšují podtlak za oběžným kolem. Jinými slovy – rozšiřující se savka jakoby imaginárně posouvá spodní hladinu níž (zvětšuje podtlak), čímž zvyšuje využitelnost energie vody.
Pomocná zařízení
Vtokové objekty zajišťují odvedení potřebného množství vody do přivaděče vodní elektrárny. Zároveň musí zajistit zadržení plavenin a splavenin, které by mohly po vniknutí do přivaděče poškodit turbínu nebo svou přítomností v potrubí změnit charakter proudění kolem nich, co by se odrazilo na viditelném snížení výkonu vodního zdroje. Stejně jako větší objekty jsou nežádoucí i malé pevné částice, které mohou způsobovat erozi lopatek turbíny, nebo vzduch.
Pro beztlakové přivaděče je voda odebírána pomocí beztlakových vtokových objektů s volnou hladinou. Tyto vtoky jsou většinou obdélníkového průřezu. Obsahují česle ve formě svislé mřížoviny zabraňující vnikání plovoucích předmětů do vodního kanálu nebo náhonu, zařízení na regulaci průtoku vody do přivaděče a vtokový práh s usazovacím prostorem ve dně zachycující splaveniny sunuté proudem po dně. Instalace beztlakového vtokového objektu by měla být provedena s ohledem na minimalizaci tlakových ztrát při proudění vodní masy.
Tlakové vtokové objekty se budují na tlakových přivaděčích. Vtokové otvory jsou trvale ponořeny pod minimální provozní hladinu a mají zaoblenou vtokovou hranu. Před mechanickými nečistotami chrání vtoky přivaděčů česle, před usazeninami prahy s proplachem.
Nedílnou součástí všech přivaděčů i odvodních potrubí bývají vodní uzávěry, zabraňující nebo omezující průtok vody kanálem a potrubím. Nejjednodušším uzávěrem je stavidlo – pevná deska vedená ručně nebo pomocí zdvíhacího mechanizmu v postranních drážkách. Dalšími typy uzávěrů jsou různé jezové klapky, potrubní klapkové a kulové uzávěry a nožová šoupátka.

Nejjednodušším vodním uzávěrem je stavidlo nebo hradidlo – deska pohybující se v postranních drážkách
Před turbínou a na výstupu z elektrárny se obvykle nachází systém vtokových a výtokových hradidel, umožňujících úplné zahrazení vtoku a sací roury z důvodu revizí, oprav nebo havárie turbíny.