Elektrárna Střekov je součástí střekovského zdymadla, resp. střekovské přehrady vybudované v letech 1932–1935, elektrárna byla spuštěna v roce 1936. Střekov je předposlední umělou přehradou na Labi před vyústěním řeky do Severního moře.

Střekovskou nádrž tvoří jezero dlouhé 19,5 km, které zadržuje 16 milionů kubíků vody. Kromě zajištění splavnosti snižuje nebezpečí vylití Labe z břehů v úseku Lovosice-Zálezly. Návrh dimenzování přehrady ovlivnily katastrofální průtoky vody v Labi, které činily až 5 500 m³ za sekundu. Naopak minimální průtoky představovaly 35 m³ za sekundu. Dimenzování turbín se odvinulo od průtoku 300 m³ za sekundu, který je k dispozici 4 měsíce v roce, a dále od průtoku méně než 300 m³ za sekundu, který je typický pro 6 měsíců v roce, a více než 300 m³ za sekundu, k němuž dochází v roce po dobu 2 měsíců.

Vodní dílo

Hlavním účelem současného využití vodního díla Střekov v Ústí nad Labem je kromě získávání elektrické energie zajištění potřebných hloubek a vyhovujících podmínek pro lodní dopravu. Protože až do německého Magdeburgu není žádná další regulace, platí od Střekova pro Labe mezinárodní plavební řád a vodní elektrárna musí dodržovat určenou splavnou výšku hladiny pod vodním dílem; ta je na vodočtu v Ústí nad Labem 130–470 cm. Manipulace s plavebními komorami má na starost obsluha jezu vodního díla. Při výskytu velké vody nad 470 cm se plavba přes zdymadlo zastavuje. Plavba ve zdrži je povolena do stavu 520 cm. Kromě toho střekovská elektrárna umožňuje bezpečný rybí přechod. Rybovod, umístěný v dělicím pilíři mezi jezem a elektrárnou, je komůrkového typu se stupni 35 cm vysokými. Úroveň dna v horní vodě je 139,9 a v dolní vodě 131,5 m n. m. Veškeré zařízení elektrárny, jezu i plavebních komor je konstruováno na vzdutí hladiny na kótu 143 m n. m. Kvůli nedokončeným pobřežním komunikacím však provozní řád povoluje vzdutí jen na 141,8 m.

Aby se zabránilo znečištění vody, byla ve střekovské elektrárně v roce 1999 vybudována jímka pro olej z transformátorů a tlumivek a byly vyměněny olejové vysokonapěťové vypínače na bezolejové. Zprovozněn byl čisticí filtr pro zaolejované vody v elektrárně a do provozu byla uvedena čistička odpadních a splaškových vod.

Technologie a výroba

Voda ze střekovské nádrže uvádí do pohybu tři vertikální Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 19,5 MW. Elektřina vyrobená za jeden rok by mohla zásobovat 50 tisíc domácností. Elektrárna je využívána nejen v tzv. energetických špičkách, ale trvale. Od roku 1936 do přelomu tisíciletí vodní elektrárna Střekov vyrobila 5 207 799 730 kWh elektrické energie. Pro výrobu takového množství elektrické energie by bylo třeba v uhelné elektrárně spálit téměř 5 milionů tun hnědého uhlí. Nejvíce elektřiny se podařilo vyrobit v roce 1979 (106 380 MWh), nejméně v roce velkého sucha 1947 (50 642 MWh). Měsíční průměr za 60 let provozu představoval 6 777 887 kWh.

V roce 2006 byla ukončena kompletní modernizace elektrárny, v jejímž rámci byly provedeny generální opravy všech turbín a automatizován jejich provoz novým řídicím systémem. V létě 2008 začala generální oprava rychlouzávěru jedné ze tří Kaplanových turbín. Ze šachty byla vyzdvižena tabule rychlouzávěru vysoká přes sedm metrů, o váze 65 tun, která uzavírá vtok do turbíny a slouží jako stavidlo.

Historie

Počátky vodní elektrárny Střekov sahají až do roku 1921, kdy se začalo uvažovat o vybudování vodního díla a zdymadla pro zkrácení a splavnění řeky Labe v oblasti postrachu plavců – ve střekovských peřejích. V období malého průtoku byla jakákoli plavba v tomto úseku zcela nemožná. Proto komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách při Zemské správě politické v Praze předložila návrh na vybudování plavebního zdymadla u Střekova spojeného s hydrocentrálou. Stavba zdymadla byla zahájena v roce 1923 a o tři roky později byl tok Labe převeden velkou plavební komorou tak, aby se mohla rozeběhnout stavba dalších jezových pilířů.

Stavbu průtočné vodní elektrárny pod hradem Střekovem v Ústí nad Labem povolil Zemský úřad v Praze v říjnu 1931. O uvedení do trvalého provozu, k němuž došlo v roce 1936, se zasloužily výhradně české firmy: ČKD Blansko, ČKD Praha, Škoda Plzeň a Křižík Praha. Dotace na financování stavby byly postupně uvolňovány ze státních prostředků. Celkové náklady dosáhly 22 936 078 Kč.