Popis videa

Tavení skla probíhá ve čtyřech základních krocích, příprava vsázky, tavení, čeření a sejití.

1.Příprava vsázky
Smícháním křemičitého písku (SiO2) a sody (Na2CO3), potaše (K2CO3) a vápence (CaCO3) a dalších potřebných surovin vznikne sklářský kmen, který necháme se starými střepy roztavit ve sklářské peci.

2.Vlastní tavení
Sklářkou pec nahřejeme na cca 1 500 °C. Nejprve ze surovin uniká vlhkost a poté se začínají postupně jednotlivé složky tavit. Při vyšší teplotě se vyhání ze sody, potaše a vápence oxid uhličitý. Oxid křemičitý se slučuje se vzniklými oxidy za vzniku křemičitanů. Vzniká nám základní tekutá hmota, která reaguje s dalšími surovinami. Produkty vzniklé termickým rozkladem rovněž snižují teplotu tavení.
Termický rozklad solí:
CaCO3 → CO2 + CaO
Na2CO3 → CO2 + Na2O
K2CO3 → CO2 + K2O
Oxid křemičitý je sklotvorný oxid, který má schopnost tvořit nepravidelnou prostorovou síť. Sklo je v roztaveném stavu tvořeno křemičitanovými anionty (SiO4)4-. Při ochlazování vytvoří anionty (SiO4)4- trojrozměrnou pevnou síť (kostru), která nemá, na rozdíl od krystalů, pravidelné uspřádání. Oxidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin sami o sobě síť netvoří, ale pouze ji modifikují ukládáním kationtů do dutin skelné nepravidelné prostorové sítě.

3.Čeření
Vzniklá žhavá tavenina obsahuje velké množství bublinek plynů (především CO2 a vzduchu), rozptýlená zrnka písku a křemičitanů. Tavenina není stále čistá. Během procesu čeření teplota v peci samovolně stoupá. Sklovina se stává řidší a pohyblivější, díky tomu nastane pohyb plynových bublin vzhůru a sklovina se pročistí. Zároveň se vyrovnávají rozdíly jejího složení v různých místech, sklovina se homogenizuje. Pro urychlení procesu přidáme sloučeninu, která za vyšších teplot uvolňuje velké množství plynů, např. síran sodný.

4.Chlazení („sejití“)
Vyčeřené sklo je velmi řídké, proto ho před tvarováním dáme ochladit. Aby se dosáhlo požadované viskozity skla, je potřeba snížit teplotu v peci na cca 1 200°C.



Zpracování hotové skloviny:

Tvarování
Po celém procesu tavení se sklovina stává „kapalnou“ a dá se tvarovat foukáním, litím, válcováním, lisováním, tažením i předením. V této fázi nesmí dojít ke krystalizaci skloviny, která by mohla nastat při pomalém ochlazení a poškodila by amorfní charakter skla.

Závěrečné chlazení
Každý hotový výrobek musí projít procesem chlazení, kde se odstraní veškerá vnitřní pnutí. Proto se výrobek vkládá do chladících pecí, ve kterých je teplota blízka bodu měknutí skla, cca 500 °C. Pozvolným a rovnoměrným chlazením se zvýší odolnost skla.